Všechno jen ne se šprtat!
Nejvhodnějším přístupem ke studiu dědičnosti a proměnlivosti znaků je studium hybridologických experimentů (křížení). Zde se uplatňují zákony dělení buňky (meióza), tak matematické a statistické definice. Hybridologickou analýzu použil jako výchozí metodu studií J. G. Mendel, český rodák, který je považován za zakladatele moderní nauky o dědičnosti. Ocenění se bohužel dočkal až post mortis.
Při vzniku pohlavních buněk se rozchází do pohlavních buněk vždy po jedné alele z párů – tak u monohybrida vznikající 2 typy gamet, jsou vůči sobě v poměru 50:50 při zachování pravidla o volné kombinovatelnosti genů-jednoho z Mendelových zákonů.
Postihuje četnost výskytu náhodného jevu v n nezávislých pokusech. Příklad: pravděpodobnost, že se narodí chlapec či dívka u rodičů se 2, 3, 4,…,n dětmi. Pokud speciálně n=1, jde o alternativní rozdělení. Binomické rozdělení se vyznačuje právě n pokusy.
Pokud se o inteligenci bavíme jako o kvantitativním znaku, pak její rozdělení v populaci odpovídá normálnímu (Gaussovu) rozdělení popsanému Gaussovou křivkou.
V genetice pracujícími s dvěma základními zdroji variability: genetické a vlivu prostředí, se upřednostňuje použití binomického rozdělení nad např. normálním.
Pro aplikaci binomického rozdělení je třeba znát parametry binomického rozdělení „n“ a „p“, hodnota q je dána vztahem q = 1 – p neboli závisí na p.
Důležitým poznatkem je, že výsledkem genetického procesu nemusí být jen dva alternativní výsledky. Genotypy a fenotypy ve štěpícím potomstvu nabývají více hodnot.
Později se lze setkat se znázorněním binomického rozdělení v potomstvech jako odezvy na selekci – genetický zisk (kapitola 13.2).
Křížení je vzájemné oplozování organizmů s různými genotypy.
Podvojné založení dědičnosti: Tj. jeden znak je u diploidního organizmu založen 2 geny, z nichž jeden je každého z rodičů, uloženými na příslušných lokusech autozomálních, homologních chromozómů (výjimka je dědičnost vázaná na pohlaví-heterologních chromozómů). K označení genů použijeme písmen (A, a aj.)
Tagy: Homozygot, čistá linie, heterozygot, alela, dominance, recesivita, mendelizmus
Bayesův vzorec slouží k určení pravděpodobnosti hypotéz. Vychází z Bayesovy věty o podmíněné pravděpodobnosti jevu.
Využití nachází při určování relativních četností výskytu sledovaného znaku v populaci.
více viz množinové operace
Aplikace: